Omítku vlastníma rukama? Příběh rekonstrukce venkovského domu

Není to architektonický počin roku. No matka s dcerou udělali, co se dalo, ačkoli k mnoha věci neměli.

Domek v malé okrajové vesničce v okrese Nitra se rozhodli zrekonstruovat matka s dcerou.

Jde o ukázkový případ lidí, kteří se rozhodli upřednostnit klidné okolí před výzvami a ruchem města, nemají mnoho peněz a nebojí se tam, kde se dá, pomoci si ačkoli těžkou prací sami.

Majitelka domu – dcera se věnuje keramice, snad proto se hlína stala hlavním materiálem, se kterým chtěla spojit své bydlení. Pomohlo i to, že byla dostupná a nebylo ji třeba kupovat. Tam, kde bylo třeba odbornou práci pomohli místní nebo známí řemeslníci.

Ačkoli pro vyšší komfort bydlení ještě musí mnohé udělat, domek je již obyvatelný.

Máma o něm říká, že stojí „panu bohu za zády“ a navzdory tradičnímu a jednoduchému vybavení se v něm bydlí příjemně.

Sedm let prázdný

„Dům jsme koupili pro pěkné prostředí, polohu, velké stromy, zahradu, ticho a klid. Vždyť do vesnice ani vlak nechodí, „říká matka majitelky Juliana Hadvigová, která se podílela na přestavbě.

Původní stavba byla ve špatném technickém stavu poté, co v ní zhruba sedm let nikdo nebydlel.

V domě nebyla voda ani elektřina, měl popraskané zdi, okna, která směřují do ulice byly rozbité a nevýhodně orientované – na sever.

Komín byl spadlý, na jeho místě zatékalo, krov byl doničený.

Dům byl prostorově členitý tak, jak je na venkově zvykem – vstup do kuchyně, přední a zadní pokoj a k nim stáje-sklado-dílna. Spolu přibližně 60 čtverečních metrů obytné plochy.

Na začátku minulého století dům obýval vesnický starosta. Lidé si pamatují jednoho z majitelů jako příjemného dědečka s dýmkou. Na slovenském venkově se nachází takových domků nepočítaně.

Co se změnilo

Cílem rekonstrukce bylo zachovat dům při použití co největší míry ekologických materiálů, šetřit na energiích a uspořádat ho uvnitř tak, aby v něm mohla bydlet jedna z majitelek, která má dva psi a živí se výrobou keramiky.

Práce na hlavní části domu trvaly tři roky, limitované byly množstvím peněz a pracovní síly.

Celková dispozice domku při úpravách zůstala, spojila se pouze kuchyň a pokoj do jedné obytné místnosti s plochou zhruba 32 čtverečních metrů.

Z původní obytné místnosti pouze „odkrojily“ minikúpeľňu se záchodem. Keramická dílna a sklad na výrobky postupně vzniká ze zadní pokoje, kterou stačilo jen opravit a nanést vnější hliněnou omítku.

Při přestavbě zrušily a zazdili okna na sever a otevřeli dům na sluneční jižní stranu, aby měl dům dostatek světla a slunečních zisků.

Využili, co měli

Tak jak bývalo kdysi zvykem, matka s dcerou při přestavbě využili hlavně místní materiály, které v domě a okolí byly – tedy syrové (nepálené) cihly, jílovitou hlínu, písek, dřevo z blízkého okolí či staré tašky.

„Chtěli jsme zachovat vesnický kolorit a hlavně přírodní materiály, použili jsme minimum energeticky a finančně náročných prvků,“ říká Hadvigová.

Využili odbornou poradenskou činnost sdružení Artura, Artura, které se specializuje kromě udržitelné architektury i na obnovu starých domů přírodními materiály. Na odborné práce najali řemeslníky, ale například hliněnou omítku na bývalé stáji, si udělali svépomocí.

Řemeslníkovi svěřili i stavbu pece, avšak vnější výzdobu nad oknem, umělecký obklad koupelny a obklad zatím jediného zdroje tepla – kamen zhotovila dcera – keramikárka.

Redakce radí: Inspirujete se užitečnými tipy jak správně pečovat o svůj dům.